stálé expozice | přidáno pořadatelem akcí
Národní památkový ústavPřed dvěma lety prošla instalace zámku Libochovice velkou proměnou. Muzeální expozice, ze 70. let minulého století o vývoji bydlení, byla nahrazena prohlídkovým okruhem zaměřeným na poslední majitele zámku, hraběcí rod Herbersteinů.
Herbersteinové jsou starobylý šlechtický rod původem ze Štýrska. Libochovickou větev založil v polovině 19. století Johanna Friedricha Herberstein, a to sňatkem s Teresií Dietrichstein. Po předčasné smrti manžela hraběnka Teresie panství dále rozšiřovala a její jediný syn, hrabě Johann Josef Herberstein (9. 3. 1854 – 25. 5. 1944) převzal po matce prosperující panství, převzal po ní i jméno hrabat proskauvských a nadále používal titul Herberstein- Proskau.
Prohlídka zámku probíhá v prvním patře tzv. pianu nobile, kde jsou postupně prezentováni jednotliví členové šlechtické rodiny a jejich životy. Nechybí zámecká herna, jídelny či dámský salonek. Vše zařízeno původním mobiliářem, včetně porcelánu a nechybí ani historické fotografie hraběcí rodiny. Hraběcí pracovna a další místnosti jsou pak bohatě doplněny hraběcími úlovky a suvenýry, které si přivezl poslední majitel zámku Josef Johann Herberstein ze svých cest po Africe a Indii.
Po skončení prohlídky, v ceně vstupenky, máte možnost zhlédnout i expozici Jana Evangelisty Purkyně, slavného lékaře a vědce, který se na zámku v Libochovicích, právě v prostorách současné výstavní síně narodil.
Zámecké interiéry představují poslední majitele našeho zámku, hraběcí rodinu Herbersteinů. První zmínky o něm jsou již z 12. století. Herbersteinové dosáhli v 16. století panského stavu, v roce 1644 jim byl udělen hraběcí titul pro rakouské země, v roce 1710 byla platnost hraběcí hodnosti rozšířena pro celou Říši. Ve službách Habsburků dosáhli Herbersteinové vysokých funkcí ve státní správě, armádě, několik jich bylo také církevními hodnostáři. Během 14. a 15. století se díky sňatkové politice zařadili mezi nejbohatší šlechtu ve Štýrsku. V 15. a 16. století došlo k rozdělení rodu na starší a mladší větev, které se dále složitě členily. Potomstvo obou hlavních větví vlastnilo v 17. –20. století řadu panství v Čechách a na Moravě.
