Někdy před léty putovala naším krajem skupina muzikantů. Nesli si s sebou dudy, píšťalky, kobzu, trumšajt a kdovíjaké haraburdí další. Mířili k místu, kde se právě započala stavba nového hradu Grafenštejn. Proč nedorazili, zda je spolkla bažina, nekonečné lesy, či jen místní krčma, to nám historické prameny nedochovaly. Víme jen, že na slavnost založení hradu nedorazili, což hradní pán nelibě nesl a prý i hanlivě klel. Až s jarem léta Páně 2008, v období kdy se na obloze začaly objevovat tajemné úkazy nebeské, historie promluvila. Skupinka dávných, tajemných muzikantů se z ničeho nic vynořila poblíž Liberce, kde přes bezednou bažinu, může poutník projít údolím pouze po haťových Dlouhých Mostech, v místě neznámo proč lůzou zvaných Pučloch. Sebranka tato, rámus, hudbu, křik, zpěv a kejkle tomuto podobné provozujíc, na nástroje hudební, dávno zapomenuté, putuje věky, aby se každým rokem zúčastnila velkolepé slavnosti založení tohoto slavného hradu a jiných veselic po zemích českých a uměním svým těšiti se snaží vrchnost i chátru po celém království českém. To vše za milý úsměv hradní paní, vlídné slovo, zbytky od včerejší hostiny či jen drobnou almužnu.
Toť jediný způsob, jak hříchy své odčiniti mohou...