Palác na Helfštýně byl založen na přelomu 13. a 14. století, tehdy pouze jako drobná zděná stavba v severní části nádvoří. Stejně jako většinu starších gotických konstrukcí ho „spolkly“ mladší přestavby. Ke sjednocení staveb v severní a východní části došlo až po roce 1520. Touha po zastřešení paláce se objevuje již od 50. let 20. století, avšak za zlomový moment můžeme považovat rok 1952, kdy vydalo Ministerstvo školství, věd a umění, stanovisko, ve kterém mimo jiné stálo: „se zřetelem k tomu, že dosavadní zabezpečovací práce prováděné konservační technikou budoucímu kulturnímu využití naprosto nevyhovují, bude nutné po etapách realisovati generální asanační plán, jehož základní ideou je zastřešení všech zachovalých částí hradu a jejich stavební zabezpečení tak, aby podstata památky netrpěla povětrností a vnitřních prostor mohlo být řádně využito ke kulturním účelům. “ O toto stanovisko se, bez ohledu na opakované změny metodik, dalšího půl století opíral hradní architekt Zdeněk Gardavský.